Když jsem byl asi po roce osloven, zda si Nesmrtelné znovu nezahrát, stále jsem nevěděl jak koncept proměnit, abych ho mohl publikovat a vydat.
Rozhodl jsem se ale využít příležitosti k drobným úpravám mechanické stránky věci a vyrobit tak verzi 3.0, resp. 0.3.
Do pravidel pro hru bez vypravěče jsem zapracoval systém spotlightových hodin, o kterém jsem napsal článek do drakkaru.
Mapy zůstaly v zásadě stejné, přibyla v nich jen vrstva objektů, které dávaly při návštěvě nějaký přesah do herní mechaniky:
a trochu jsem experimentoval s různou náročností přepravy a minihrou s dopravními prostředky, prostupností terénu a spotlightem,
což se ale oboje nakonec ukázalo jako slepé vývojové větve, nebo přinejmenším adepti na volitelná pravidla, protože do hry se příliš nedostávaly, pokud jsem to přímo nehlídal.
Mírným vývojem prošly deníky postav …
.. ze kterých jsem oddělil tahy na samostatný papír a dokonce zvažoval, zda je také neudělat kartičkové … ale nakonec už bylo u stolu těch karet příliš.
Asi největším kusem práce byl vznik průvodních materiálů pro každou epochu. Namísto slovního intra na začátku každé epochy jsme se rozhodli šetřit čas na sezeních. A když už jsem průvodní texty (původně vytvářené pro PbP) pro ostatní hráče kopíroval, rozhodl jsem se rovnou začít testovat různé formáty jejich prezentace.
Nakonec (ne zcela překvapivě) zvítězil čistý bílý papír s černým písmem, který k atmosféře lehce pomáhá zvolenými ilustracemi a dobovými fonty použitými pro nadpisy:
Chvíli jsme zkoušeli místo papírových žetonů malé figurky a fyzické prvky jako kostky.
Ústup od barevných pozadí vhodných ke kartičkám mne ale nakonec přivedl zpět k přemýšlení o tom, jak přeci jen Nesmrtelné vydat jako stolní RPG, bez nutnosti vytvářet všechny ty propriety, které nám při hře na jednu stranu tolik pomáhaly, ale zároveň ji činili masově nevyrobitelnou.